Máme zdravé banky, ale nemocný stát

To, co ve mně již dlouhou dobu vyvolává rozpaky, nedůvěru a strach, je paradox mezi hospodářským propadem země (recesí) na straně jedné a zvyšující se prosperitou bankovních domů na straně druhé. 

Neustále z médií slyšíme, v jak dobré kondici jsou naše banky. Analytici ze všech bankovních domů na nás dennodenně chrlí dobré zprávy o úspěšných spekulacích na burzovním trhu a…… národ chudne.

Pokusme se společně odhalit to zázračné tajemství úspěchu bankovního světa. Díky komu a čemu nám ty naše banky tak bohatnou?

_Doporučení

Zveme vás na aukci zajímavého internetového projektu.

Banka je instituce, která má poskytovat finančně prospěšné služby společnosti. Její základní činností je shromažďování dočasně volných peněžních prostředků (vklady střadatelů), které formou úvěru dává k dispozici a nastavováním úroku je zhodnocuje. Tímto způsobem umožňuje pohyb peněz v ekonomice a prostřednictvím multiplikace znásobuje množství dočasně volných zdrojů v peněžním oběhu. Provozování těchto služeb je regulováno státem prostřednictvím centrální banky. Tolik odborná definice.

Tak, a zde by se občan mohl zeptat: Co že to má stát regulovat? Stát prostřednictvím centrální národní banky nejenže nereguluje tok financí potřebným a správným směrem, ale naopak umožňuje obchodním bankám nebývalý přesun finančních operací na devizové a burzovní trhy, kde to holt více „sype“. Ale to by přece neměl!!?? Odklonem peněžního toku z výrobních oblastí, na kterých závisí ekonomická stabilita země, je prostřednictvím přetlaku burzovních machinací podpořen růst cen drahých kovů, akcií, dluhopisů a burzovních komodit, tedy surovin, které následně zdraží veškerou produkci a vyvolají snížení spotřeby, a tím způsobí pokles výroby a následný růst nezaměstnanosti. No sláva, konečně jsme odhalili, z čeho nám banky bohatnou a proč stát, firmy a občané chudnou. Tento proces nicméně má ve zdravé společnosti probíhat, ale přesně naopak!!!!!!!

Stát má za úkol kontrolovat finanční toky, tak, aby byl podporován proces, který sníží ceny surovin, zvedne produkci a tím zvýší investice, spotřebu a zaměstnanost. Nezdá se vám to podivné? Mně ano.  Pokud se ale podíváme na to, kdo ve skutečnosti našeptává vládě, parlamentu a přes média celému národu svoje zvrácená moudra, pochopíme, že to ani jinak být nemůže.

NERV – národní ekonomická rada vlády- je převážně složená z bankovních expertů a analytiků, v médiích jsou slyšet opět jen na slovo vzatí bankovní odborníci. Hlavní ekonomické zpravodajství se točí jen kolem burzovních spekulací a obchodu s penězi. Copak tito lidé mohou radit, jak se má řídit stát k jeho národní prosperitě? Oni jsou přece placeni za prosperitu bank, ne státu. A to je podstata jejich dobře placené práce. Stát mají řídit politici sloužící národu, jenže ti jsou v těchto oblastech buď zcela imbecilní, nebo jsou zcela v područí bankomafie, která si diktuje svoje zvrácené, pro společnost škodlivé, cíle. A tak místo státu prosperují banky a národ si to nechává dlouhodobě líbit, a proto chudne.

Je třeba vědět, že zisky vytvořené samozvaným bankostátem neposlouží naší ekonomice ani v nejmenším, ale odplují za svými majiteli do zahraničí, stejně jako zisky zahraničních obchodních řetězců nebo automobilek. Prostě Češi utřou nos. Celé toto svinstvo, jinak se to ani nazvat nedá, je završeno vládou poskytnutými daňovými prázdninami výhradně pro zahraniční investory, kteří posléze bez problému dosáhnou na jakýkoliv úvěr, neboť nejsou zatíženi žádnou daní a následně zdecimují naši výrobu a obchod levným harampádím a diktátem, jak mají vypadat výrobky a co mají obsahovat potraviny, pokud je rovnou nedovezou odjinud.

To nejhorší nás ale zřejmě ještě může potkat, neboť ten, kdo desetileté daňové prázdniny prosadil, se teď chystá usadit na trůnu nejvyšším. Pokud se tak stane, nedivil bych se, kdyby se Becherovka přejmenovala na Zemanovku.

Ten, kdo by procesy na podporu naší výrobní produkce měl úzkostlivě hlídat, je ministr financí. Ten ale ve svém životě nikdy žádný výrobní subjekt nevybudoval a ani neřídil a jeho jediný ekonomický „úspěchem“ je zvyšování státního dluhu s intenzitou 100 miliard ročně. A místo toho, aby se postaral o smysluplný tok financí ekonomikou, tedy o blaho národa, s opileckým rčením „já ti ukážu, holoto uremcaná“ zvedne pro jistotu daně ze všeho a všem. Divím se, že nekandiduje na prezidenta. Národ by ho mohl směle korunovat slušivou královskou korunou slepenou ze státních dluhopisů. Jak ho znám, byl by na to ještě hrdý a přidal by si ji ke svým pochybným ekonomickým trofejím.

To, čeho jsme svědky, je obrovská inflace v oblasti burzovních bankovních spekulací a růstu cen všeho v důsledku nestydatého zvyšování daní a současně deflace v oblasti výrobní produkce, mezd, a pracovních příležitostí. Prostě Kocourkov. Je to asi to samé, jako kdybyste nemocného (tj. stát) místo uložení do postele a podání teplého čaje a aspirinu vystrčili na mráz a vylili na něho kbelík ledové vody.

A tak se na samý závěr, naskýtá otázka: Je to vše promyšlený, bezohledný, někým řízený záměr, požehnaný bezmála třemi stovkami zákonodárců, nebo je to obyčejná lidská všehoschopná pitomost?

Petr Havlíček