Rating Německa se poprvé otřásl v základech. A není se čemu divit, když je jednou z nejzadluženějších zemí Evropy. Jak to ti Němci dělají, že mají třikrát vyšší mzdu a mnohdy o polovinu nižší ceny potravin, a přitom mají jednou takový dluh, než Češi?

Již delší dobu si lámu hlavu s tím, jak je možné, že německé hospodářství prosperuje i přes to, že jeho státní dluh již vystoupal na cca 82% vůči HDP?

V první řadě mě napadlo: asi tam nemají chemika Kalouska, současného nejlepšího evropského ministra financí, který by jim všechno zdražil, aniž by realizoval sebemenší prorůstová opatření, a tím postupně vykopal ekonomice hodně hluboký hrob. Možná, že němečtí zákonodárci nekradou tolik, jako ti naši, ale pořád to nemůže být hlavním důvodem jejich současného blahobytu. Němci mají také poměrně vysoké daně, a tak jediné, co mě napadá, je to, že Německo doposud profitovalo z obrovitého zadlužení ostatních a kompenzovalo zvýšené náklady na obsluhu svého dluhu tím, že půjčené peníze investovalo ve východních zemích, kde nakupují pracovní sílu podstatně levněji než doma a  výnosy plynoucí ze získaných firem, hlavně z bank v okolních zemích, jejich ekonomiku, samo sebou na úkor druhých, drží vysoko nad vodou.

Němcům mimo jiné také s určitostí výrazně pomohly přitroublé investiční pobídky našich politických trumbelínů, které ve své podstatě způsobily obrovský úpadek českých podniků, neboť se staly nekonkurenceschopnými a zahraniční kapitál mohl ovládnout mnoho oblastí, které byly výsadou a dominancí Čechů. (Např. výroba cukru, energetika, automobilový průmysl, bankovnictví, a celá řada dalších oblastí). Z Česka se postupně stává montovna s převládající námezdní silou a ziskem putujícím za hranice.

Náš, ve srovnání s bohatým prosperujícím Německem „chudý“, stát subvencuje investice zahraničních vlastníků a na svůj vlastní národ kašle. Proč to, ksakru, dělá????????????

Jeden příklad hloupé neschopnosti (nebo možná zkorumpovanosti) za všechny: Naši evropští vyjednavači vyjednali podmínky vývozu a dovozu potravin tak hloupě, že na západ nevyvezeme téměř nic, ale pro německé výrobce naopak neexistují téměř žádné překážky vyvézt cokoli k nám.

Pojďme se blíže zaměřit na počátky nynějšího stavu a jeho velmi pravděpodobný scénář: Výchozím bodem byly různě výkonné ekonomiky. Nástrojem, jehož prostřednictvím došlo k  odstranění překážek ve smyslu uplatnění hospodářské a obchodní převahy především Německa, bylo zavedení Eura. Jinak řečeno, ekonomicky „slabší“ státy byly kromě jiného připraveny, ve srovnání s těmi „silnějšími“, o výhodu nižších cen. Zároveň přišly o možnost devalvovat vlastní měnu za účelem regulace trhu. ECB se sídlem ve Frankfurtu držela úrokové sazby nízko, jelikož to tak vyhovovalo Německu, což pro „slabší“ státy s menší výkonností mělo za následek omezení přílivu zahraničních investic, a tím bylo stimulováno jejich hospodaření na dluh.

Dalším závažným faktem je, že nynějšími věřiteli „slabších“ států vlastně nejsou „silnější“ státy samotné, ale především jejich banky. Je pravdou, že si některé státy, např. z jižní části Eurozóny, nezodpovědně žily nad poměry, což lze ale přičíst především jejich politickému vedení, které je ovšem s tím ekonomickým (tj. bankami) velmi těsně spjato prostřednictvím korupce. Nicméně věřitelé- zahraniční bankéři převážně z Německa, Francie a Velké Británie- jim stejně nezodpovědně půjčovali a výnos z úroků neefektivně „rozfofrovali“, aby následně s překvapením zjistili, že své pohledávky od dlužníků nebudou schopni nikdy vymoci. A nyní nadchází okamžik, kdy se začne operovat širší solidaritou ve formě tzv. eurovalu, a to nikoli pouze v rámci zemí Eurozóny, ale dokonce i u těch, kteří do ní ještě nevstoupili. Zajímavé ovšem je ono pojetí solidarity ze strany „silnějších“ států- dluhy by chtěly rozmělnit mezi všechny členské státy EU, ale zároveň se vyhraňují proti začlenění svých pohledávek jakožto nákladů na vyrovnávání hospodářství ve společném prostoru, jinými slovy, že nejsou ochotny obětovat své pohledávky vzniklé nahromaděním úroků.

Zdá se tedy, že v současnosti je jejich jediným cílem vyždímat z občanů „slabších“ států veškeré dluhy včetně všeho příslušenství, které jim byly ze strany bank neefektivně poskytnuty, a to prostřednictvím politiků, kteří jsou s finančními institucemi korupčně propojeni, a čím více času na to budou mít, tím pro ně lépe. Podobný scénář byl naordinován také Islanďanům, ti si ale ve své zemi udělali s bankomafií razantní pořádek. Bankéře vyhnali a hlavní viníky z řad politiků zavřeli. A media po celém světě mlčí. Proč asi?????????????

Až se ucho utrhne

Jak se ale jeví ze současného vývoje, každý dluh, a to i ten Německý, má svoje hranice splatnosti. V minulých dnech snížila ratingová agentura Moody's sedmnácti německým bankám finanční spolehlivost z kategorie „stabilní“ na „negativní“ a Německu samotnému pohrozila snížením výhledu ratingu. Podobně dopadlo i Nizozemsko a kupodivu i Lucembursko, což je velmi zajímavé, protože pokud se podíváte na následující graf, je patrné, že Lucembursko je jednou z nejméně zadlužených zemí Eurozóny, a přesto se tato malá zemička, zřejmě vlivem spekulativního kapitálu, potýká s nátlakovou ekonomikou, která má za cíl jediné: zadlužit i tuto malou zemi stejně jako ostatní. Pokud si pozorně prohlédneme graf zadluženosti, je z něho zřejmé, že se k vysoce zadluženým zemím postupně krok za krokem blíží strašidlo neschopnosti udržet splatnost napráskaných dluhů. A tak se, s vědomím blížící se hrozby, snaží nalákat na falešnou ódu o vzájemné solidárnosti celou EU. (Viz. Euroval). Celé toto svinstvo nevzniklo jen tak z ničeho nic, ale bylo postupně vytvářeno na základě dobře naplánovaného scénáře (viz. výše) a já se ptám, co bude jeho konečným dějstvím, až Němci vlivem nastupující recese začnou stahovat výrobu z okolních zemí, aby posílili svoji vlastní zaměstnanost a ekonomiku? Co zbude z proklamací tupých politiků o nutnosti přivést do Česka námi dotovaný zahraniční kapitál?  Kdo může mít zájem na možném celosvětovém dluhovém marasmu, který se vší pravděpodobností vyvolá kolaps mnoha ekonomik a bude spouštěčem řetězových reakcí? Kdo vždy vydělal a vydělává na finančních krizích a pravděpodobných nestabilitou vyvolaných válečných konfliktech a následné lidské bídě? Víte to? Znovu odpovím, jako již mnohokrát předtím: Jsou to banky a s nimi spolčený zbrojní průmysl. Tyto dva světy se utrhly z řetězů občanské moci a začínají ovládat státy. I náš stát a jeho zkorumpovaní politici jsou toho zářným příkladem. Většina hlavních kauz se točí kolem zbrojní mašinérie a s tím spojených dluhů. Zřejmě se naše malá země chystá někoho vojensky přepadnout, když modernizujeme tanky, kupujeme pandury, kulomety, Gripeny, letadla Casa a kdo ví, co ještě, a to ve chvíli, kdy se už léta potýkáme s nesplatitelným gigantickým dluhem, kdy chybí peníze na školství, sociální oblast, zdravotnictví a dochází peníze na důchody.  Tak co, také se vám zdá, že ti naši politici jsou vlastně najatými hrobníky a ne státníky? A ještě se nestydí si zvedat platy.

Příklady selhání ekonomik

Názorným praktickým příkladem působení ekonomických hrobníků nejsou jen USA, ale např. i  Irsko, kde v minulosti propukla šílená vlna nekontrolovatelného přidělování hypoték, která vedla k postavení 553 tisíc domů, přitom Irů je pouhých 4,5 milionu. I nepříliš zdatný ekonom by musel přijít na to, že takovéto dluhové zatížení, které v současnosti činí bezmála 105 % vůči HDP, nemůže ekonomika tak malého státu, jako je Irsko, unést. A také neunesla. K dnešnímu dni téměř 300 tisíc domů chátrá a zeje prázdnotou a stát poté, co je odkoupil od bank, hodlá začít s jejich demolicí.  I toto je názorný příklad „práce“ hrobařů ekonomiky. 

Bankomafie se cítí být beztrestnou

Jak dokazuje aféra „LIBORgate“, v jejímž průběhu došlo k odhalení mnoha alarmujících skutečností, mezi něž patří, kromě manipulace indexem LIBOR, např. i to, že banky perou špinavé peníze mafie, podvádí na burze, poskytují podezřelý bankoservis Sýrii, Iránu, Saúdské Arábii či Mexickým drogovým kartelům, více ZDE (vložit odkaz: https://www.outsidermedia.cz/Zlocin-stoleti-1.aspx ),
bezprecedentní korupce je v rámci finančního sektoru na denním pořádku. Oni se cítí natolik neohrožení a silní, že již ani neskrývají své veskrze prohnilé úmysly a nekalé transakce. Jak je vidět, velké finanční domy, které mají obrovský vliv na globální ekonomiku, si z platných zákonů dělají pramálo a je jim zcela jedno, že již po několikáté vyvolali finanční krizi. Dle mého názoru je jedním z hlavních cílů bank inflace, která fakticky pohřbívá veškeré občanské úspory. Pokud se opět vrátíme ke grafu zadluženosti, klíčí ve mně podezření, že cílem je dosažení hyperinflace podobné těm, které proběhly v různých časových pásmech v Rumunsku, Jugoslávii, Bolívii, nebo Zimbabwe, ale také v Německu, Rakousku a Maďarsku. Nelze zapomenout ani na Rusko. Ve všech těchto případech hrály banky první housle při smutečním průvodu pohřbívání hodnoty peněz.

Jsme rukojmími globálního průmyslu

Z našeho venkova se zcela vytratil způsob samozásobitelství. Zmizely záhradky se zeleninou a ovocem, byly nahrazeny pěstěnými trávníky s bazény a okrasnými dřevinami. Na venkově se dříve sekala každá mez, aby bylo dostatek píce pro kozy, ovce, krávy a zajíce. Pomalu v každém domě měli vepře, slepice, husy, kačeny nebo krůty. Pro všechno si dnes bez problémů zajdete do supermarketu se zázračnou platební kartičkou. Problém je v tom, že drtivá většina všeho má značku „made  in  šmejd“ a dováží se kdoví odkud. Naše zemědělství, ač mělo velmi dobré základy, bylo zatlačeno na okraj periférie vlivu a je nuceno produkovat to, co si přeje konkurent, nikoli to, co by si žádalo naše hospodářství, tedy místní spotřebitel. A já se ptám: proboha, kdo dopustil takovou lumpárnu, že vyřadil naše zemědělce z procesu vlády nad vlastním soběstačným potravinovým trhem? A jsme zase zpátky u našich slavných politiků. Oni zkrátka jsou ekonomičtí hrobaři. A nejsou bohužel sami. Němci a všichni ti, co jsou na grafu nejvíce zadluženi, použili úvěry, aby je posléze přetavili na dotace, mimo jiné i pro svoje zemědělce, tak, aby naši zemědělskou výrobu vyřadili ze hry.  A to se jim do této chvíle dokonale daří.

V Evropě si není každý roven 

Tu zásadní nerovnost lze vysledovat právě v níže uvedeném grafu. Všichni ti, kdo jsou neúměrně zadluženi, si v podstatě žili na dluh, který nejsou schopni nikdy splatit, a tímto jednáním nadhodnocovali svoji skutečnou státní produktivitu, a tak podváděli všechny ostatní a chytře profitovali na úkor těch poctivých. A právě toto svinstvo (nic jiného to totiž není) páchané hrobaři ekonomiky zavede dříve či později lidstvo na rozcestí, které se velmi rychle blíží a nebude z něj cesty zpět. Mám velké podezření hraničící s jistotou, že za projektem společné Evropy nebyly jen poctivé cíle jednoty evropských národů, ale také prohnaná spekulace, jak lehce vydělat na důvěřivosti nic netušícího východoevropana, který se stal nedobrovolným spotřebitelem uměle a dluhem dotovaných produktů.

Indikátorem ekonomické prosperity vždy byla, je a bude zaměstnanost

Podíváme-li se na další tabulku, tentokrát nezaměstnanosti, lze selským rozumem vydedukovat, že i zde je něco v nepořádku. Zaměstnanost, nebo chcete li nezaměstnanost, je tím nejspolehlivějším indikátorem skutečné prosperity státu a vysoká zadluženost země se, chtě nechtě, musí zákonitě promítnout do stavu nezaměstnanosti. Ponechme stranou, že se všechny státy, našeho nevyjímaje, snaží tento ukazatel výsledku hospodaření všemožně vylepšit (mnohdy obyčejným podvodem) ve svůj prospěch a položme si otázku, jak je možné, že Německo je, i přes svůj gigantický dluh, v nezaměstnanosti téměř na konci tabulky. To přece nedává žádný smysl. V médiích se neustále do nekonečna opakuje, že Německo je největším odbytištěm pro český vývoz. Ale už se neříká, že tento vývoz je z velké části realizován Němci samými, neboť oni jsou vlastníky stěžejních vývozních firem v Česku. Takže se jedná o vývoz ve vlastní německé režii (viz automobilový průmysl) a výhody z něj plynoucí. Co se asi tak stane, až na Němce dolehne dluhová past, ke které se blíží stejně rychle jako ostatní zadlužené státy? Češi budou tím prvním „na ráně“, na koho dopadne tíha blížících se problémů zadluženosti. Výsledky agentury Reuters nasvědčují, že Eurozónu čeká velký pokles spotřebitelského trhu, jenž bude provázen růstem nezaměstnanosti s hrozivou prognózou překonání 13%. A tak mě napadají zvláštní myšlenky. Německu se nepodařilo dobýt Evropu vojensky, tak to zřejmě zkouší ekonomicky. Doposud mu to za pomocí dluhů a na úkor celé Evropy vycházelo. Co ale bude dál ???!!!!!!!!!!!!

Nechci být nositelem špatných zpráv a strašně rád bych se mýlil, ale je docela pravděpodobné, že konec roku 2012, respektive začátek roku 2013 přinese na základě neudržitelného propadu celosvětových tržních mechanizmů paniku na celosvětové burze, a ta vyvolá následný burzovní krach. Co bude následovat dál, to nevím, ale jedním faktem si jsem zcela jist. Lidé přijdou o svoje úspory, tak, jak o ně v minulosti přišli již mnohokrát.

Petr Havlíček

Podle dnešního zpravodajství ČT24 došlo v ČR v loňském roce ke zhruba 30.000 rozvodů. Nejčastější příčinou rozvodu byla potom nevěra a dále finanční situace. Tyto dva důvody jsou spolu ovšem úzce propojeny. Pokud se totiž jedná o nevěru muže, je zpravidla spojena s vyššími výdaji muže, který vydává finanční prostředky například za ubytování (motel, hotel), restaurace, dárky atd. určené pro milenku. Podle údajů ČT utratí tak průměrný muž, Čech, za svůj milenecký (mimomanželský) vztah zhruba 2.000,-Kč měsíčně. U řady mužů je to však až třetina jejich čistého měsíčního příjmu a to je již v rodinném rozpočtu znát. 

A nyní jak spolu souvisí jako nejčastější důvod rozvodu nevěra a finanční stránka? Ženy od svých mužů očekávají v prvé řadě zdroje, v dnešní době tedy zejména finanční zabezpečení. A je to jedno z nejdůležitějších (ne-li hlavní) kritérií. Pokud manželka zjistí, že muž začíná své zdroje rozdělovat mezi ní a milenku, vztah může být vážně ohrožen. Je také možné, že hlavním důvodem následného rozvodu nebude nevěra jako taková, ale právě ohrožení rodinného rozpočtu, tedy ono přerozdělování mužových/společných finančních prostředků.

Podle průzkumů také dochází relativně často k paradoxní situaci, kdy nevěrný muž, jako jistou kompenzaci, začíná během nevěry navyšovat výdaje na svoji manželku. Těžko říci zda záměrně či z pocitu viny. Každopádně i v době nevěry si může maželka, třebaže o nevěře ještě neví, finančně polepšit. Což ale jistě nejsou všechny případy nevěry.

Důležitý bod je také ten, zda muž čerpá peníze určené pro milenecký vztah ze společného účtu či z vlastního. Společný účet pochopitelně není ideální, neboť manželka může sledovat jakým způsobem a kde byly prostředky utraceny. Pokud je tedy muž nevěrný, doporučuji vlastní nekontrolované finanční zdroje. 

Ještě před zahájením mileneckého poměru u ženatých mužů také doporučuji zvážit možná rizika. Následný rozvod může značně ohrozit mužovu (a vlastně i ženinu) finanční situaci.

Dále je na zvážení každého muže, zda není výhodnější využít placených sexuálních služeb při kterých je, za určitých podmínek, podstatně nižší riziko odhalení. Pokud je tedy hlavní mužovou motivací pouze sex či povyražení.

Na závěr bych si snad pouze dovolil upozornit, že v životě nejde jenom o peníze. Ty jsou přeci až na druhém (třetím? čtvrtém?) místě.

Jan Hýsek

Českým prezidentem se zřejmě stane člověk, který si jako první získá obdiv výzkumných agentur a médií (nesbírám důkazy, proto nebudu říkat, že to asi nebude zadarmo). Samozvané elity nám v médiích vyprávějí, jaký by měl být příští prezident. Nemusíme ani myslet, stačí si pustit zprávy a svůj názor získáme ihned a zadarmo! Ale co jsou skutečně klíčové otázky, na které by měl být schopen příští prezident odpovědět?

Mnoho lidí to nevidí (a není to nic překvapivého, protože ti samí se vždycky po světových válkách a holocaustech ptají, jak jsme to mohli dopustit), ale žijeme v době, kdy se svět mění geopoliticky, kdy si naše malá země ve střední Evropě bude muset vybrat, jakou míru suverenity a v jakých oblastech chce mít, k jaké kultuře chce patřit atd.

A jaké jsou tedy mé otázky na prezidentské kandidáty?

• Jaký je Váš postoj k Evropské unii? Měli bychom jít cestou větší integrace a federalizace, nebo naopak? A jak? Jste spíše eurofederalistou, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?
• Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?
• Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?
• Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově - ekonomy jaké ekonomické školy?)
• Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?
• Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?
• Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?
• Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?
• Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?
• Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?
• Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?
• Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?
• Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?
• Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?

Zj. Táni Fischerové, která tuto funkci nechce tak moc, až se nakonec rozhodla kandidovat, bych doporučil prostudovat si alespoň tento článek o prezidentských pravomocích na Wikipedii - https://cs.wikipedia.org/wiki/Prezident_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky#Pravomoci

Tohle je základní výčet otázek, které reflektují reálné pravomoci funkce prezidenta v naší zemi a na které se nám v médiích nedostává příliš odpovědí. Jsou to sice otázky, které většinu občanů-voličů nebudou zajímat, protože je bohužel daleko více zaujme modrá hlava, báje a pověsti o údajném slušném Honzovi, který prý nic neudělal, a proto je nejlepší či snad prostořeký slovník starého jezevce, který dokáže častěji učinit životní prohlášení o tom, že nikam nekandiduje, než ve skutečnosti kandiduje, ale je nutné se na ně ptát - tohle totiž rozhodne o naší budoucnosti, o tom, co budeme jíst a na co se budeme dívat v televizi.

Dotazy zasílám týmům jednotlivých kandidátů a případné odpovědi rád zašlu i redakcím našich médií a také zveřejním pro čtenáře tohoto serveru.

Miroslav Návrat

Proč by se měli podnikatelé či firmy věnovat své on-line pověsti? Na to najdete odpověď na následujících řádkách.

Abych Vám mohl co nejvýstižněji popsat, co je to Ochrana pověsti na internetu (ORM - Online reputation management), bude možná nejlepší ukázat to na vlastním příkladu. Jedním z mých prvních klientů, kterým jsem poskytoval službu ORM, jsem byl já sám. Již několik let mne na internetu pronásleduje vážně duševně nemocný člověk, jehož identitu znám. Tento muž postupuje například tak, že o mne šíří pomluvy na různých serverech a sociálních sítích, píše o mne na svém blogu, zveřejňuje o mne moje osobní údaje, fotografie a telefon, vytváří falešné webové stránky s mým jménem v názvu, vytváří e-mailové schránky s mým jménem v názvu a šíří jejich prostřednictvím očerňující e-maily, dokonce převzal moji identitu a podepisuje se mým jménem a objednává mým jménem a na moji adresu zboží v e-shopech. Značně nepříjemná situace, zejména když Vám Policie ČR oznámí, že Vám nemají jak pomoci. Toto všechno jsou on-line aktivity, které výrazně ohrožovaly a vlastně stále potenciálně ohrožují moji pověst a na které bylo a je třeba reagovat. Již z popisu je Vám asi jasné, že to nebyl a není snadný úkol, ale reálná obrana tu je. Bylo třeba realizovat ORM. Je potřeba si otevřeně přiznat, že do podobné situace se může dostat každý člověk, podnikatel, veřejná osoba či firma.

To, co se o Vás či Vaší společnosti píše na internetu, se stává čím dál tím důležitější. Lidé si zjišťují o dané osobě, společnosti či produktu i ty nejmenší podrobnosti a reference. Podle výzkumu společnosti The Nielsen Company lidé totiž v 70 % věří tomu, co jiní zákazníci píší o dané firmě na internetu. Najdou-li o Vás Vaši potenciální zákazníci negativní informace, pravděpodobně s Vámi byznys dělat nebudou.

Podniky investují často obrovské částky do reklamy a následně může jejich pověst ohrozit či dokonce zničit pár velmi negativních informací šířících se po internetu, po sociálních sítích, vyskytujících se na prvních místech ve vyhledávačích. Co s tím? Jak ochránit Vaši pověst? Jak eliminovat negativní texty? Jak vybudovat či vylepšit Vaši pověst na internetu? Odpovědí je služba ORM - Ochrana pověsti na internetu.

Služba ORM je v naší zemi relativně nová záležitost, ale v zahraničí je již značně rozvinuta a stává se z ní nepostradatelná služba, zejména v korporátním světě, a dává vzniknout novému oboru s velkou budoucností. Stejně tak z vyhledávání na webu se stal dnes samostatný obor.

Jaké situace mohou v praxi nastat? Kdokoli může vložit na libovolný server, na blog, do diskuzního fóra, sociální služby či jinam na internet informaci, jejímž úmyslem je poškodit Vaši firmu nebo osobu. Může to být nespokojený zákazník, konkurent, bývalý zaměstnanec, expartner či kdokoliv jiný. Jakým způsobem se s tímto může expert na ORM vypořádat a ochránit tak Vaši pověst?

• Můžeme se pokusit tuto informaci nechat smazat provozovatelem těchto stránek.
• Můžeme ji v diskusi komentovat a alespoň její účinek neutralizovat.
• Můžeme pod textem nechat zveřejnit naše vyjádření a objasnění.
• Můžeme se pokusit kontaktovat autora této informace a jednat s ním. Některé situace je možné napravit - můžeme hovořit s nespokojeným zákazníkem a poskytnout mu třeba zdarma další službu a on text smaže.
• Můžeme tyto webové stránky koupit a informaci smazat či upravit.
• Můžeme podniknout takové kroky, abychom tuto informaci, která se objevuje na předních místech ve vyhledávačích, odsunuli dozadu na třetí a další stránky výsledků vyhledávání, které čte minimum lidí.
• Můžeme jít cestou zesilování pozitivních zpráv.
• A můžeme využít (a většinou to uděláme) kombinace výše uvedených opatření

Know-how si specialisté pochopitelně důsledně chrání a v tento okamžik jich je v ČR značně omezené množství. Zejména se to týká postupu "potlačení negativní informace tak, aby ji nikdo nikdy nenašel" či "zesilování pozitivních zpráv".

Jak zjistíte, že potřebujete služby ORM a to hned? Zadejte si do nejpoužívanějších vyhledávačů (v ČR je to Seznam.cz a Google.cz) Vaše klíčová slova související s Vaší značkou, výrobky či třeba jména majitele firmy či vedení. A sledujte výsledky. Na první a druhé stránce výsledků je nezbytně nutné vidět pozitivní či alespoň neutrální informace. Pokud tomu tak není, máte problém. Pro Vaši pověst není nic horšího, než když si do vyhledávače Seznam.cz či Google.cz zadáte Vaše jméno či Vaši firmu a na prvních místech na první stránce najdete velmi nelichotivé informace (Odkazy na druhé, třetí či dalších stránkách téměř nikdo nečte.).

Ve skutečnosti by bylo vhodné začít se službou ORM a se službou Vylepšování pověsti na internetu ještě dříve, než problém skutečně nastane. Je třeba všechny tyto věci systematicky monitorovat. Nepochybně každá firma chce, aby byly informace ve výsledcích vyhledávání podle jejích představ. Není to zase tak složité, vyžaduje to ovšem promyšlenou a systematickou práci. Budovat dobrou online pověst se však velmi vyplatí. A to jak firmám, tak i jednotlivcům. Jsem si jistý, že v následujících desetiletích bude důležitost online pověsti každého jenom stoupat. Pokud jste to ještě neudělali, začněte s ORM co nejdříve.

Jan Hýsek

Foto: searchblogger.co.uk

Pojem virtuální realita je znám již desítky let. Pamatuji se na sci-fi film Trávníkář, který mne nadchnul již někdy počátkem devadesátých let. Tak nějak jsem si virtuální realitu představoval a ta představa se od té doby mnoho neliší. 

Možnosti využití virtuální reality jsou neomezené. Stačí když si představím její využití v medicíně, například při studiu mediků či při studiu či tréninku již hotových chirurgů.

Zatím se však s využitím VR v běžném životě člověk mnoho nesetkává. Zatím myšlenky poněkud předbíhají realizaci. Jak jsi lze snadno představit, podmínku číslo jedna představují výkonné a přesvědčivé "brýle". Zrak je stále pro člověka nejdůležitější ze smyslů a jistě to tak ještě dlouho zůstane.

Skupina nadšenců si nyní dala za cíl vyvinout ty správné brýle a "udělat z nich realitu". Projekt vyžaduje nemalé investice a tak se tvůrci pokusili získat prostředky s využitím crowd-fundingu. A byli úspěšní již první den. Chtěli získat 250 000 dolarů, což jim bylo přislíbeno během jednoho dne a aktuálně se částka blíží k jednomu milionu dolarů.  Podrobnosti o těchto brýlích pro virtuální realitu včetně názorného videa najdete zde. Doufám, že budou úspěšní a posunou nás všechny blíže k tomu, o čem byla relativně jasná představa již před desítkami let.

Jan Hýsek

Již delší čas sázím na propojení svých webových stránek se sociálními sítěmi. Věřím na boom sdílení. Na to, že to celé, tedy sociální sítě a přirozená potřeba lidí sdílet, dává smysl. A samozřejmě se také snažím o to, když něco vytvářím a píšu se s tím, aby si to přečetl dostatečný počet lidí. Tedy již od začátku jsem si sliboval od propojení webů se sítěmi zvýšení návštěvnosti svých stránek. Již od okamžiku, kdy to šlo a kdy jsem to uměl, vkládal jsem pod své články na svých webech facebookový plug-in (viz plug-in pod tímto textem), díky kterému mohli čtenáři komentovat článek, ale současně tím na něj upozornili i své přátele! A o to tady jde.

Pokud sledujete vývoj na internetu, tak některé velké tuzemské i zahraniční servery šly stejnou cestou a pod články je vložen facebookový plug-in, jiné servery mají vlastní systém pro komentáře. Jistě, ona je to trošku sázka, protože to znamená, že provozovatel webu Facebooku dostatečně důvěřuje v tom smyslu, že to propojení bude fungovat třeba i za rok. Alespoň já o tom takto přemýšlel. Skutečně se mi "to" potom nechce třeba měsíc "ručně" z pod článků odstraňovat.

A teď to hlavní. Propojení mých webů se sociálními sítěmi funguje! U některých mých serverů je dokonce Facebook nejfrekventovanější zdroj návštěvnosti!

Jinak ze sítí sázím především na Facebook a Twitter, ale paralelně sdílím i na G+.

I proto jsem si se zájmem přečetl následující článek: 

Nejvíce návštěvníků na webové stránky přivádí Facebook

Ještě před půl rokem byla jedničkou v počtu přivedených návštěvníků sociální platforma StumbleUpon. V posledních měsících posiluje Pinterest a YouTube.

Jinak za další zajímavý tip považuji již pár měsíců onen v článku zmiňovaný Pinterest. Jenom jsem to zatím ještě nerealizoval. Máte-li vlastní web, jaké máte zkušenosti právě s propojením se sociálními sítěmi?

Jan Hýsek

"Stephen R. Covey, otec devíti a dědeček čtyřiceti sedmi dětí ... V posledních pěti dekádách se roztrhl pytel s knihami osobního rozvoje. Celá řada z nich je velmi kvalitní, ale nachází se mezi nimi i mnoho povrchních, které se snaží obejít nezbytný vnitřní růst technikami účinnými jen krátkodobě. Jako masky a fasády vypadají hezky navenek, ale uvnitř způsobují rozpolcenost, dvojakost. Pokud je náš zjev založen na laciných technikách a není podložen charakterovými základy a principy, je zcela neúčinný. Stephen Covey staví své učení o dlouhodobém a trvalém úspěchu jednotlivců i organizací na správných základech a neměnných odvěkých principech. Buduje člověka zevnitř ven. Učí lidi budovat své kořeny, aby sami uměli nést plody. Namísto "uměle vynuceného pozitivního úsměvu" si vytvoříte niterné charakterové návyky a úsměv se stane přirozeným následkem a součástí vaší podstaty."

Když se Vás zeptám - Myslíte si, že člověk by měl mít právo na svůj život již od chvíle, kdy se stává člověkem (tedy od početí)? Co odpovíte? Ano, Ne či Nevím? A když se Vás zeptám - Jste proti potratům? Jaká bude Vaše odpověď? Věřili byste, že se bude u mnoha lidí lišit? Předem upozorňuji, že tento průzkum na SANEPu nemá potřebnou vypovídací hodnotu (byť si myslím, že odpovídali cca stejní lidé, což vyvozuji i z přibližně stejného počtu oslovených respondentů), jsem ale přesvědčen, že to podstatné nám ukazuje, a na dostatečně reprezentativním vzorku by se prokázal stejný jev.

Nejprve si povězme něco o průzkumech agentury SANEP, které zadávají samotní uživatelé. Pokud jste na SANEPu zaregistrováni (a osobně to doporučuji zejména lidem, kteří se rádi vyžívají v nalhávání si, že nic nezmění, že nic nemohou ovlivnit, protože tam se v průzkumu Váš hlas, který má ve skutečných volbách váhu jednoho hlasu násobí najednou díky redukovanému vzorku až 1000x - a nechci ani spekulovat, zda výsledek voleb ovlivníte spíše ve volební místnosti, nebo účastí v předvolebním výzkumu).

Každopádně, jako registrovaný uživatel si můžete zadat sami svoji výzkumnou otázku na jakékoliv téma (SANEP to sice musí schválit, ale ještě se mi nestalo, že by nějakou zamítl) - ta musí být položena tak, aby na ní bylo možno odpověď - ano, ne, nevím - a jste upozorněni, že tato Vaše otázka neodpovídá reprezentativnímu vzorku a nemůže být interpretována jako názor celé populace. Ostatní uživatelé pak na tyto otázky dobrovolně odpovídají nejen proto, že tam bývají zajímavá témata či snad kvůli pocitu, že něco ovlivňují, ale také proto, že SANEP nabízí různé hmotné odměny. Ale k samotnému výzkumu:

V době od 9. června 2012 byla do hlasování zařazena tato mnou položená otázka a výsledek mi byl znám 24. července:

Právo na život

Myslíte si, že člověk by měl mít právo na svůj život již od chvíle, kdy se stává člověkem (tedy od početí)?

ANO 55.1%
NE 21.5%
NEVÍM 23.4%
Celkem hlasovalo: 5599

Předtím, v době od 3. března 2012 (do 14. května) jsem zadal v podstatě tu samou otázku tímto způsobem:

Potraty

Jste proti potratům?

ANO 29.3%
NE 57.1%
NEVÍM 13.6%
Celkem hlasovalo: 5545

Co z toho tedy vyplývá? Přemýšlejme nad tím, jak média předkládají výsledky průzkumů/výzkumů a dívejme se, jak ony výzkumné agentury otázky pokládají a jak poté výsledky interpretují. Pro občany, politické komentátory, PR poradce a hlavně politiky samotné a jejich příznivce z toho pak vyplývá, že by měli velmi přemýšlet nad tím, jak svá témata komunikují.

Ale jinak SANEP nás upozorňuje, že:

Výsledky anket zadávaných veřejností v rámci sekce SANEP Public v žádném případě nelze považovat za výzkumy či průzkumy s vypovídací hodnotou názoru reprezentativního vzorku obyvatel ČR. Z tohoto důvodu proto nelze chápat ani interpretovat výsledky anket jako relevantní názor celospolečenského spektra obyvatel České republiky."

Miroslav Návrat